Czech GP 2025: čtvrtek

Mistrovství světa silničních motocyklů se po 5 letech vrátilo do České republiky, a to jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Už jsem pomalu zapomněla, jaké to je, být na závodním okruhu a fandit svým oblíbencům. Po letech jsem zase měla možnost vrátit se do světa, který je mi tak blízký.

Pro mě to byl návrat po 6 letech, pokud tedy počítáme návštěvu MotoGP. Před pár lety jsem byla na automobilové akci. Také v Brně už jsem mnoho let nebyla, řekla bych, že právě od té automobilové události.

Když vyšlo najevo, že se Brno do kalendáře MotoGP doopravdy vrátí, byla jsem štěstím bez sebe. Postupem času jsme s přítelem začali plánovat naši návštěvu závodního víkendu – moji šestou, jeho první.

Všechno bylo zařízeno, všechno bylo připraveno. Zakázala jsem si příliš se těšit a všechno příliš hrotit. Chtěla jsem to brát stylem krok za krokem, klidně a postupně.

Ve čtvrtek 17. července jsme dorazili do Brna. Z nádraží jsme se přesunuli do Vaňkovky, abychom si dali něco na jídlo. Měli jsme totiž na check in v hotelu ještě čas. Já se po letech vrátila do obchodního centra, ve kterém jsem před lety trávila poměrně dost času, takže to celé pro mě mělo nádech nostalgie.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Grand, který je situován hned naproti nádraží. Když jsme vybírali ubytování, hledali jsme přes Booking a rezervaci jsme dělali někdy v lednu, pokud si to dobře pamatuju. Já měla hlavní požadavky, aby to bylo blízko veřejné dopravě, ne příliš daleko od vlakového nádraží, aby v okolí byl nějaký obchod a aby tam bylo aspoň trochu pohodlně. Samozřejmě, že na cenu jsme také koukali.

Hotel Grand má čtyři hvězdy a už je to trochu vyšší level než, na co jsem zvyklá. Nicméně, v zimě ještě nabízeli poměrně slušnou cenu, i když i tak jsme zaplatili opravdu dost. Řekli jsme si ale, že si to jednou užijeme v pohodlí a uděláme si z toho naši dovolenou.

Na recepci se chovali velmi zdvořile. Slečna se hned ptala, jestli jsme přijeli na Grand Prix. Po kladné odpovědi jsme od ní obdrželi obaly na vstupenky. Trošku nedorozumění nastalo, když nám oznámili, že nemáme koupenou snídaní. Byli jsme si jistí, že ano. Takže slečna nám ukázala rezervaci z Bookingu, kde opravdu snídaně nebyla, ale my ji chtěli a byli jsme si jistí, že jsme klikali na možnost se snídaní. Na místě jsme si tedy snídaně dokoupili a vypadalo to všechno v pořádku. Až po další kontrole a přepočítání cen jsme zjistili, že to bude sakra drahá snídaně (a já ráno jím minimálně).

Pokoj byl velmi útulný, v centru byla velká, měkká, pohodlná postel. Úplně si nás získala velká koupelna jak se sprchovým koutem, tak s vanou. Vypadalo to všechno moc hezky. Po celou dobu pobytu jsme byli spokojení (i když jsme na hotelu byli jen večer, v noci a chvíli ráno), cítili se pohodlně a dobře.

Když jsme se ubytovali a trošku zabydleli, chvíli jsme koukali v televizi na další etapu Tour de France. Zároveň jsme sledovali předpověď počasí a radar, protože jsme v pozdějších odpoledních hodinách chtěli vyrazit ven.

Předpověď hlásila déšť, ale já chtěla ven, chtěla na náměstí, chtěla jsem vidět závodní jezdce a už začít nasávat motocyklovou atmosféru. Můj přítel nechal rozhodnutí na mě, věděl, jak je to pro mě důležité, a říkal, že se mi přizpůsobí.

Takže nějak po čtvrté hodině odpoledne jsme vyrazili ven. Já doufala, že příteli ukážu něco z Brna, jenže po několika minutách naší chůze začali z nebe padat první kapky. Kapek bylo víc a víc. Dorazili jsme na Náměstí svobody, a to už slušně pršelo. Na podiu zrovna vystupovala Lenny. Chtěla jsem jít blíž, podívat se a nafotit nějaké snímky. Konečně jsem totiž chtěla vyzkoušet svůj nový foťák, který jsem si koupila před více než rokem, ale ještě ho pořádně nikam nevytáhla. Jenže začalo tak moc pršet, že jsme se krčili schovaní pod deštníky a čekali, co bude. Zároveň byla taky docela zima. Tak jsme aspoň poslouchali hudbu a doufali, že to do doby, než přijedou jezdci, přejde.

Déšť zesiloval, šli jsme se schovat opodál k restauraci, kde byli roztažené venkovní slunečníky. Už se tam ale tísnilo dost lidí. Trochu nám to ale pomohlo, abychom úplně nepromokli. Vtipkovali jsme, že pláštěnky, které jsme si koupili s cílem použít na okruhu (protože podle předpovědi mělo během víkendu dost pršet), jsme si měli vzít s sebou i do města.

Šílený liják ustal, nebe se začalo vyjasňovat, koncert Lenny skončil. Vše se pomalu, ale jistě začalo chystat na příchod závodníků. Tak jsme se rozhodli pohnout z našeho stanoviště a jít blíž směrem k podiu. Nakonec jsme se dostali skoro pod podium, z čehož jsem měla radost.

Na obloze se opět začínaly objevovat tmavé mraky. Měla jsem z toho obavy, počasí beze srážek však nakonec naštěstí během konání akce vydrželo.

Bylo oznámeno, že jezdci budou mít zpoždění, které bylo způsobeno dopravním chaosem kvůli dešti. Tak jsme trpělivě čekali. Nakonec to čekání nebylo ani tak dlouhé. Konečně se na podiu objevila první týmová dvojice.

Byla to dvojka týmu Trackhouse, tedy Raul Fernández a Ai Ogura. Moderátoři s každým provedli krátký rozhovor a jezdci pak do davu házeli nějaké fanouškovské předměty.

Z tohoto týmu není mým top oblíbeným jezdcem ani jeden, nicméně v jeho éře Moto3 jsem hodně fandila Raulovi.

Následovala dvojice z Hondy, Luca Marini a Joan Mir. Na oba jsem se těšila. Mirovi jsem fandila od doby, kdy závodil v Moto3, pak jsem ho hodně podporovala, když závodil za Suzuki v MotoGP. Nevybavuji si, že bych ho dřív osobně viděla, takže jsem z toho měla radost. Naopak Mariniho už jsem před lety jednou během čtvrtečního otevřeného paddocku potkala. I tak jsem byla ráda, že ho mám možnost vidět znovu. Můj přítel je Ital, takže přítomnost italského jezdce ocenil.

Pak následovala nostalgická chvilka. Za tým Red Bull KTM Tech3 byla totiž původně oznámená jejich stálá dvojice Enea Bastianini a Maverick Viñales. Oba moji velcí oblíbenci, Viñales dokonce moje dlouhodobá jednička. Jenomže Viñales se týden před víkendem v Česku zranil během závodního víkendu v Německu a bylo hned jasné, že do Brna nepřijede. To bylo jedno moje velké zklamání. Bastianini utrpěl otravu jídlem. Sice bylo ohlášené, že v Brně závodit bude, ale ve čtvrtek se ještě necítil ve stavu, aby navštěvoval akce s fanoušky.

Jako náhradník na místo Mavericka Viñalese byl na víkend ohlášený Pol Espargaró. A ten se právě objevil i na náměstí. Chyběli mi tam Maverick a Enea, moje bujná fantazie si představovala, jak jsou na tom podiu a já šíleně cvakám jednu fotku za druhou. Na druhou stranu ale musím říct, že vidět Pola Espargara, taky po letech nebylo špatný. Kdysi jsem mu fandila, a dokonce s ním mám fotku, když závodil pro Yamahu Tech3.

Posléze přišla na řadu dvojice z týmu LCR Honda. Přišli Johann Zarco, který sklidil velký potlesk, a Takaaki Nakagami, který nahrazoval dlouhodobě zraněného stálého jezdce Somkiata Chantru.

Po hvězdách MotoGP už se dav fanoušků na Náměstí svobody těšil na příchod hvězd českých. Přišli Filip Salač, jezdec Moto2 a aktuálně náš jediný zástupce v Grand Prix, a Roman Durdis a Adam Vyskočil, naši mladí jezdci talentového poháru Northern Talent Cup.

Jako u jezdců MotoGP, i s českými závodníky proběhly rozhovory. Filip Salač poté fanouškům ukázal helmu se speciálním designem pro nadcházející domácí závodní víkend. Následně kluci mezi lidi házeli fanouškovské předměty. Filip se nechal vyhecovat a letěla mikina, kterou měl na sobě, po chvíli dokonce i tričko, které svlékl.

Akce skončila, dav se postupně začal rozptylovat do okolních ulic. My jsme si chtěli projít náměstí, podívat se po stáncích, ale jaksi nebyla nálada. Navíc hrozilo, že bude pršet, a bylo trochu chladno. Zastávku jsme si udělali u vstupu na náměstí, kde byla vytvořena jakási brána s nápisem Fanzone, kde jsme si prostě několik fotek udělat museli, respektive, já si musela udělat fotky.

Celá akce se mi líbila, byla jsem nadšená, že jsem zpět v závodní atmosféře.

Bohužel letos nebyla naplánovaná čtvrteční akce Paddock / Pit walk. Tohle tedy pro mě byla alespoň taková menší náhrada. Vedle podia byl stan, kde jezdci rozdávali autogramy, ale když jsem viděla tu tlačenici, tak jsem se rozhodla tomu raději vyhnout. Doufám tedy, že se (snad už příští rok) čtvrteční akce na okruhu vrátí, rozhodně bych to ocenila.